Živá a mrtvá voda

Ve známé pohádce o Zlatovlásce se vyskytují symboly živé a mrtvé vody, které obdržel statečný Jiřík. Ke vzkříšení živou vodou však dochází vždy až po polití vodou mrtvou. Z čeho vychází tato pohádková symbolika? Zamyslíme se nad tím, že úzce souvisí s procesem transformace duše a znamená kvantový skok ve vývoji vědomí.
Tímto článkem navazujeme na předchozí téma o významu vzkříšení k životu a k soudu. V souvislosti s duchovní symbolikou je zjevné, že mrtvá voda symbolizuje mystickou smrt a živá voda pak vzkříšení ducha. Obecně platí, že je voda používána jako symbol hlubiny prožitku. Ta mrtvá symbolizuje prožitek bolestný, usmrcující. Odkrývání hlubin podvědomí, či drsný střet s pravdou, která nebyla dříve viděna a musí být znovu vědomě prožita. Je to určeno pro pokročilé, probuzené duše. Mrtvá voda vylévá pohár starého života, vzorců, zvyků, závislostí. Symbol polití mrtvou vodou se používá na stav tak zvané duchovní pouště. Fáze duchovní transformace, při které sestupujeme na obrazné dno, cítíme se nenaplnění, zklamaní, frustrovaní, na pokraji sil. Staré, vžité mechanismy přestaly fungovat. To, jak jsme žili v minulosti se rozpadlo a prožívané dno zkušenosti je trpké. Tento trpký pohár znamená, že nejprve vyléváme své naplnění a s ním i vzorce a nánosy přesvědčení, které už dosloužily. Do stavu smrti je hledající přiveden osudem v ten správně načasovaný okamžik, který sám neurčuje. 
Živá voda je naplňující prožitek nového vědomí, kterému bylo učiněno místo důkladným propuštěním omezujících přesvědčení. A Zlatovláska je symbol uvězněné vyšší Lásky, kterou získává hrdinské vědomí za ženu. Tím se mužský a ženský pól duše spojují uvnitř jedince, po předchozím restartu vědomí. Jiřík a Zlatovláska, kteří se stanou snoubenci, představují bdělé vědomí a naplňující Lásku ve společném rovnocenném svazku.
V článku budeme uvažovat, že božské archetypy dvou polarit jsou zosobněny nebeským Adamem a nebeskou Evou, v podobě dvou Božích svědků z knihy Zjevení Janovo. I oni si procházejí nejprve smrtí a pak vzkříšením, po vzoru jejich Pána. Následují je vyvolení a pak ti, kdo uzráli v tomto čase ke sklizni. Prozkoumej to v následujících biblických citátech.

Smrt, vzkříšení i nanebevstoupení jsou procesy osvobození ducha uprostřed světa odcizeného Bohu. Odehrávají se v lidských tělech. Neznamenají ani fyzickou smrt, ani povstání těl z hrobů, ani vznesení se na oblacích, jak to náboženství mylně interpretují. Bible hovoří v symbolickém jazyce o procesech osvobození neviditelného ducha. A používá dokonce i symbolická čísla jako kódy. Dva Boží svědkové a následně ostatní vyvolení otevírají brány vyššího vědomí, když skrze ně Kristus ukotvuje kristovské vědomí na Zemi, navzdory stínovým strukturám světa. Nebeské duše prošlapávají cestu ostatním a znovunalézají to, co je v Bibli nazváno jako „dokonalost“. Svou nejniternější přirozenost. Ostatní je pak následují, když skrze ně získávají mapu vědomí. Právě dozrál čas a dochází k důležitému prorokovanému obratu. Zkuste s námi projít nebeskou bránou do Nového Jeruzaléma.

Kristus jako brána

Nebeskou Bránou (dveřmi nebeského ovčince) je Kristus. To má spojitost se symbolem čísla 14. Toto číslo souviselo s důležitými přelomovými etapami genealogie rodokmenu vedoucí k příchodu Krista Spasitele. Adam → Noe → Abraham → David → Kristus = cesta spásy a Božího plánu. Kristus vzešel z Davidovy rodové linie a byl nazýván syn Davidův. Číslo 14 se často považuje za symbolické, protože v hebrejské gematrii jméno „David“ (דוד) má hodnotu 14. Genealogie Davidovy rodové linie, obsahuje čtrnáctileté vyvrcholení cyklů:

S číslem 14 je spojován významný přelom vedoucí k příchodu Spasitele a s tímto číslem je spojen také jeho druhý, neviditelný příchod, představující otevření nebeské brány. Ta se otevírá v Bohu, jeho Kristu a také v duších, které přijali Krista. Tím se propojuje nebe a země. Kristus je Boží bránou do nového světa a v dubnu 2026 stojíme na jejím prahu a vyvažujeme chaos mezi starým a novým světem. Mezi starým způsobem myšlení a novým. Mezi minulým způsobem života a novým. Nové energie už nenechávají citlivé jedince v minulém způsobu života. Už pro ně nic není jako dříve a nejde to vrátit.

Nebeská brána 14:41

Spolu s Kristovým návratem dochází i k integraci prožitých zkušeností zralých duší. Prožívají Boha rozděleného do čtyř aspektů, vyjádřených čtyřmi znaky tetragramatonu JHWH. (Viz článek o čtvernosti - Božská hra) Duše (1) jednak prožívá čtyři živly skrze tělo (4), ale prožívá je také skrze svět zrcadel, jež symbolicky odráží stav jejího vývoje. Zápis tohoto zrcadlení je v symbolickém zrcadlovém času na hodinách 14:41 a současně v datu 14.4.2026. Datum 14.4.2026 je dnem tohoto symbolu, když rok 2026 převedeme na číslo 1 sečtením číslic. Na prahu nového astrologického začátku, kolem kódu 1441 prožíváme klíčové energetické změny, které dostávají především vyvolené (jedince citlivé na energie), do stavů naléhavé potřeby změny skrze nekompromisní zrcadlení pravdy. Nekompromisní je to v tom, že se tomu již nelze vyhýbat. Pravda se zrcadlí taková, jaká je a to uvrhuje duše do nelehkých stavů, do uvědomění a obratu. Do naléhavé potřeby úplně se očistit od starých kódů vědomí a otevřít se novým.
Týká se to především národa sto čtyřiceti čtyř tisíc Božích dětí - nebeských duší - vyvolených na prahu svého vzestupu. Na prahu svého očekávaného zjevení. Na přelomu jejich cesty z úkrytu do projevení. Na prahu mezi technokratickým a přirozeným světem.
V následujícím rozboru si rozebereme význam kódu 14:41 z různých hledisek.

Nekonečno

Časoprostor duality je prostorem vědomí nekonečného rozvoje 4+4=8 mezi dvěma jedničkami 11 polaritami, sloupy v chrámu. Když osmičku mezi jedničkami položíme, pak 14:41 = I∞I = 5:5= 1
∞ = α+ω Symbol nekonečna je grafickým složením řeckých písmen alfa a omega. Bůh jako počátek i konec pouti duše, ve které rozšiřuje svou úroveň vědomí mezi dvěma polaritami čtyř živlů. Alfa uprostřed symbolu (červeně) je současně symbolem Vesica Piscis - studny kalicha a Ježíšovy ryby. Symbolizují neutrální prostor přílivu ducha v rovnováze polarit.

∞ Současně je 8 také starověkým symbolem hada Ouroboros. Vyjadřuje hadí sílu – životní vitální energii, která duši do nekonečna uvrhává do cyklů duality, dokud nenalezne východisko. Ta samá „hadí“ síla usmrcuje, když se jí protivíš a uzdravuje, když ji vědomě přijímáš. Dovádí tě k nalezení sebe samého a smíření pólů duality.

V neposlední řadě symbol nekonečna zobrazuje i magnetické siločáry mezi póly elektromagnetismu.

Čtrnáctka

14 Čtrnáctka je v tarotu číslem karty Mírnost, která symbolizuje anděla s jednou nohou na zemi a druhou na moři, přelévajícího dva poháry. Nápadně to koresponduje se silným Kristovským andělem – jedním z Božích svědků z biblické knihy Zjevení.Jedná se o Krista v andělské podobě – pozemský pól nebeské brány s hlavou v oblacích. Spojuje v sobě dualitu a také nebe a zemi současně (viz. článek Už nebude odklad) Nohy anděla byly jako ohnivé sloupy, což symbolizuje propojení dvou pólů duality. Ohnivost představuje napětí. Duha na hlavě představuje sedm pásem oktávy, do kterých se rozděluje elektromagnetické vlnění duality. Dva póly sedmi pásem jsou čtrnáctkou. Tento obraz nese společné rysy také s Janovým viděním nebeského Krista, v němž se propojuje dualita skrze nohy – rozzářenou žhnoucí měď – dva silné vodiče. Sedm zlatých svícnů a sedm hvězd je dohromady numerologická čtrnáctka. Božský - nebeský pól brány mezi světy.

Silný Kristovský anděl na zemi je pravou rukou nebeského Krista. Sedm hvězd, které má v dlani představují přenesení nebeského fraktálního vzoru do pozemské, andělské, podoby, která je však zahalená oblaky, to znamená skrytá lidskému zraku. Spíše řečeno jde o andělské propojení viditelného a skrytého světa. Člověk je stvořen k Boží podobě, ale jeho fyzická, zjevná podoba je třetí - vnější vrstvou. Jan hovoří o Bohu, a pak Kristu (bohové), pak andělské vrstvě (hvězdy) a pak lidské vrstvě (sbory). Frekvenční podstata se přenáší do naší reality. Elektromagnetické vlnění je základem celé naší holografické trojdimenzionální reality. Celé stvoření, včetně člověka je fraktálem – nekonečným zrcadlením sebepodobných vzorů. (Více viz v článku Davidův klíč)

Přelévání nádob také koresponduje s počátkem vodnářského období kosmického roku. Přelévání znamená jemné vyvažování emočních toků mezi polaritami. A jedna noha na zemi a druhá na moři je postavením na rozhraní mezi znesvářenými póly duality. Anděl drží toto propojení, navzdory bouřím duality a tím umožňuje, aby se kristovské kódy nového světa realizovaly současně s pádem starého světa.

14 → duše (Mág) sestupující do čtvernosti hmoty Kristus – David (Kristova inkarnace)

41 → člověk David vzestupující do Mága - Krista

Vztah 14 ↔ 41 je zrcadlový tok energie – uzemnění – propojení světů

14 = harmonie duše vzhledem ke světu

41 = svět v harmonii s duší

Propojením uvnitř Krista a jeho 144 tisíc vyvolených, začíná existovat nový svět uprostřed největšího chaosu starého světa. V předcházejícím období docházelo k duchovní i fyzické přípravě těchto zemničů nebeských kódů, aby unesli vznikající drama chaosu, navzdory své rozervanosti, navzdory své únavě, navzdory své izolaci, navzdory energetickým útokům. Toto je počátek nového světa a zrození motýlů, kteří se vznášejí nad světem housenek. Dva světy existující současně, se fyzicky odpoutávají, ačkoliv žijí ve stejném prostoru, protože housenkám nedává realita motýlů smysl a motýli nejsou schopni setrvávat v přízemním prostoru housenek. Dva rozdílné pohledy na realitu, čím dále více vzdalují oba světy, které se přestávají vnímat a nakonec se přestávají i vzájemně vidět.

Dvě pětky

Zápis 5:5 je zredukováním 14:41 do dvou číslic, když sečteš 1+4:4+1. Pětka v numerologii představuje pohyb, změnu, zkušenost skrze tělo, živou energii. Součet dvou pětek představuje deset biblických zkoušek, kterými musí projít vyvolení v dualitě , aby byly osvobozeny od ďábelských pout. 5+5=10 a redukce desítky na jedničku 5:5=1+0=1 vyjadřuje Jednotu, které se dosahuje vyrovnáním polarit a tudíž úplného klidu za prostorem myšlení, do něhož se vstupuje skrze napětí a pohyb.
Klid (5:5) se nepopírá, ale rozpadá do dynamiky zkušenosti (14 ↔ 41) princip, že rovnováha není statická, ale neustále se překlápí mezi dvěma zrcadlovými formami zkušenosti. Pohyb a klid. (Více viz článek Pohyb a klid)

5:5 Dvě pětky zrcadlově obrácené představují z jednoho pohledu obrácený pohár symbolizující odložení emoční zátěže, vylití starých vzorců, odstranění omezujících přesvědčení, které předchází novým začátkům. A z druhé strany pohár vzpřímený, vylitý, připravený na nový obsah.

Jedničky

Jednička (1) symbolizuje duši vyjádřenou tarotovým Mágem. Vystihuje počátek vědomé cesty začínající uvědoměním, že duše je tvůrcem reality a ne bezmocnou obětí okolností. Nad hlavou má ∞ symbol nekonečných možností rozvoje vědomí, v ruce drží hůl - oheň a kolem sebe ostatní symboly živlů. Dohromady hru čtyř živlů, které v těle integruje do jednoty.
Jednička je redukovanou desítkou. Desítka 5+5=10. V Bibli je desítka spojena například s deseti symbolickými rohy divokých zvířat z knihy Zjevení, kterými trkají, ale také s deseti symbolickými dny soužení, které musí podstoupit vyvolení v ďáblově světě, když se vydají cestou vzkříšení vědomí. Ponořeni v zapomnění kým jsou a zbaveni ega = (0) nulový bod obratu. Jde o završení cyklu zkoušek, jejichž účinek se převrací do 01 Jednoty neduálního vědomí. Spojení konce a nového začátku. Desítka znamená, že jednotka Boha - duše 1 prochází prázdnotou 0. Ztrácí se ve světě, aby se skrze deset zkoušek znovu našla vědomě redukcí 1+0=1. Dva sloupy vytyčují hranice, kdy zkouška dochází na maximum, aby se proměnila v nový začátek.
Jedničkou je i rok 2026. Pro někoho možná nástup vědomé cesty 1 a pro mistry je číslem 11. Vyjadřujícím vyrovnání misek spravedlnosti a vracení ovoce vědomé transformační cesty.
Dvě jedničky (11) vyjadřují zrcadlení prvotních impulzů vědomého tvoření. Tarotovou kartu Spravedlnost a současně mistrovské číslo. Vyjadřuje jistotu duchovního mistra o podstatě reality, která vrací zpět vše, co duše vysílá, přesněji řečeno, kým se při transformační cestě stala. Mistr dokáže čelit spravedlivému zrcadlení a proměnit oheň zkoušek v žár transformační proměny. Vědomí hledajícího nejprve tvoří a pak se učí nést důsledky a tím se zpřesňuje. Integrace zkušenosti je nekonečné členění povrchu na více a více jednotek vědomí. Podobá se broušení plošek diamantu a odehrává se skrze naše těla.

Dvojka

Dvojka je součtem dvou jedniček – sloupů. Vyjadřuje dualitu, která duši uvěznila do svých polarit, dokud nenalezla vysvobození a ochranu pod křídly velkého orla Krista. Současně jde o archetyp nebeské ženy z knihy zjevení, která je druhým z Božích svědků. Oděná sluncem vzestupuje do obrazného nebe. Nápadně připomíná tarotovou kartu č. 2. Velekněžka. Duchovní poutník získává své vysvobození skrze přijetí druhého, ženského pólu reality skrze vnímání, ticho, receptivitu.Mistrovství duše je v rovnovážném přijetí obou polarit 11=1+1=2. 
Biblický archetyp ženy - vědomé duše má pod nohama měsíc a je oděná sluncem. To vyjadřuje, že vědomě přijímá sféru povědomí, která ji dosud věznila, odráží se od ní a vystupuje do nebe, chráněna Kristem. 

144 000

Nebeská Eva je matkou vyvoleného národa nebeských duší, symbolizovaného kódem 144 tisíc. V Bibli je označován jako nebeský Jeruzalém. Kód 144 je dvanáctým prvkem Fibonnacciho posloupnosti a vyjadřuje tedy dokonale středově symetrický útvar (chrám) s půdorysem 12x12, který v řadě prvků přirozeného přírodního rozvoje vyjadřuje nejen symetrii, ale také hodnotu zlatého řezu. Současně také dvanáct bran chrámu pro dvanáct rodových linií vyvoleného národa, symbolizovaného dvanácti apoštoly.
Vědomí buněk se rozšiřuje s počtem receptorů na jejím povrchu, stejně jako tento ucelený útvar vyjadřuje dokončené podrobnější členění plošek vědomí, pokud bychom ho srovnali s drahokamem. Tvoří ho Kristus, jeho snoubenka a jeho vyvolení. Není to jen místo někde v nebi. Jde o strukturu sdíleného vědomí těch, kdo dosáhli kristovské úrovně. Vyvolení jsou obsaženi v nebeské Evě a Eva je obsažena v Kristu, nebeském Adamovi.
Náš kód 1441, který zkoumáme, je branou vyvoleného národa, kterou ohraničuje mužský a ženský pól Krista. Průchodem vyvolených dochází k pošlapání hlavy hada, který doposud držel duše spoutané v hádově říši.

Chrámová symbolika

Člověk je tedy místem, kde Boží duch proniká do struktury hmotného světa skrze vědomý prostor. A právě tu skutečnost vyjadřuje „chrámová symbolika“.
Sloupy v průčelí vstupu do izraelského chrámu nazvané jmény Jakin a Boaz, nejsou jen historický motiv – představují stabilitu protikladů. Nic nepodpírají, jen stojí po stranách vstupu. A především jsou odlity z mědi. Jde tedy o tentýž archetypální symbol jako žhnoucí měděné holeně Krista.
Chrám nevzniká tím, že jeden pól zvítězí nad druhým, ale tím, že mezi nimi vznikne vědomý prostor. I∞I Ten prostor je vědomí samotné. Chrám duše není něco, kam dojdeš – je to stav, kdy uneseš obě polarity bez potřeby jednu potlačit.
To vede k důležitému bodu: „dokonalé přijetí“ není pasivita ani rezignace. Je to schopnost vidět věci takové, jaké jsou, bez okamžité potřeby je rozdělit na správné a špatné. Paradoxně právě tím se otevírá hlubší rozlišení – ne to morální, ale existenciální. A tím se vstupuje do chrámu kristovského vědomí – do Nebeského Jeruzaléma.

Stojíme na prahu

Do chrámu, tedy do bytostného sjednocení v Bohu se vchází skrze niterné poznání, které je natolik hluboké, že se jedná o prožité sjednocení, nikoliv o pouhé intelektuální porozumění. Vnitřek chrámu je vysoký stav neduálního vědomí, do kterého se vstupuje přes práh vědomé integrace polarit. Tím dochází k propojení nebe a země ve vědomí osvícených bytostí.

Jachin (Jakin) → „On ustanoví“ / „Bůh upevní“

Boaz → „V něm je síla“

Polarity by se daly nazvat jako klid a pohyb, dva základní pilíře utvářející bdělé vědomí. Bez Jachin by se svět rozpadl do chaosu. Bez Boaz by ztuhl do mrtvé struktury. Jde o dva základní archetypy duality.
Do chrámu se nevstupuje tím, že bychom zvolili jeden ze sloupů, ale tím, že se udržíme v prostoru mezi nimi, který neutralizuje emocionální napětí a směřuje k bodu nekonečna. Sloupy vytyčují prostor pro singulární bod nekonečného středu, kterým se prochází do vyšších světů.

Vzkříšení Božích dětí

Ke vzkříšení opravdového života nedochází přidáváním, ale odstraněním překážek. Stejně jako v tomto období odstraňujeme uschlou vegetaci a plevel, aby nově rašící život mohl propuknout.
Dobro i zlo existuje ve stejném prostoru, když jsme uzemnění = vědomí. Prostor - obsah vědomí se rozšiřuje, když prostor vědomě držíme, bez napětí, vědomým rozhodnutím. Když se naučíme uzemnit napětí. Uneseme vyšší napětí bez vyhoření. (viz článek Alchymie duchovní proměny) 
Svoboda Božích dětí je svobodou ducha, ke které směřujeme růstem vědomí. Vracíme se tam, odkud jsme přišli, ale bohatší o zkušenosti. Svoboda ducha je stavem vědomí, ve kterém není hříchu. Hřích vzniká podléháním závislosti, reaktivním chováním, panováním tělesné mysli. Proto je nízký stav vědomí otroctvím hříchu, neboť se jedná o nevědomost o vlastní nesvobodě a závislosti. Nevědomý člověk je ovladatelný a předvídatelný. Neví o tom, že skryté mocnosti světa využívají jeho provozní slepotu, aby ho programově ovládaly.

Cesta k dokonalosti

Růstem vědomí roste vnitřní svoboda, rozšiřuje se prostor vědomí – prostor ducha, v němž existují oba póly duality současně, aniž by donucovaly poutníka k reakci. Ve vysokém vědomí svobodného ducha si reakci volíme. Dokonalost osvíceného nadčlověka – Božího syna, spočívá v jeho dokonalé svobodě spojené s přítomnou bdělostí. Svobodě od závislostí, strachů, nevědomých automatismů, sebedestruktivních vzorců. Vítězství nad světem znamená svobodu od ztotožňování se s egem, které je vybudováno na strachu. Dokonalému člověku vládne Láska – božství. Ego pro něj existuje už jen jako nástroj pro interakci se světem forem.

Nedokonalost je nadvládou ega – identity strachu. Nedokonalost je neschopnost vymanit se z automatického posuzování mysli a rozdělování reality na dva tábory. Pod nadvládou ega jsou nejhlubší motivy konání založené na strachu a vyplývající z oddělenosti od Lásky.
Podstatou duše je Láska a svoboda ducha znamená osvobození Lásky ze zajetí ztuhlosti. Člověk často umírá na hluboce zakořeněné trauma, které uvnitř odmítá přijmout. Chová se podvědomě jako trkající kozel a vitální energie se obrací proti němu samotnému v podobě smrtelného hadího uštknutí. (viz. článek Alchymie duchovní proměny) Nepřijetí je nesmířením, které znamená podvědomé potlačování ducha. A duch znamená životní sílu, která když je potlačována odporem a ztuhlostí, vyčerpává organismus a ten podléhá nemoci. Sevřenost, ztuhlost, paralýza strachem a nemoc jsou spojené nádoby a jejich počátek je ve vzorcích mysli. Božství je tím omezeno a oživující duch nemůže produchovňovat tělo. V protikladu k tomu je dokonalost proměna neurální soustavy, která byla předefinována k rovnocennému přijímání obou pólů duality, bez odmítání, popření, či útěku. K iniciaci vitální energie dochází interakcí s oběma vnímanými póly. Jedním z nich je například zamilovanost = lidská láska.

Zamilovanost

Zamilovanost způsobuje bušení srdce, emoční záplavu horkosti a také vzdání se nadvlády rozumu. Mysl se vzdala nadvlády a tělem prostupuje nevídaná záplava energie. Zamilovaný zažívá život, energii, neukotvenost, dokud ho racionální svět/mysl nedonutí vrátit se do přízemnosti egoické identity motivované strachem a on má dojem, že se zamilovanost ztratila. Sdílené vzorce vědomí zamilovanost vytěsní. Podstatou ztráty zamilovanosti je strach. Buď jde o strach ze ztráty lásky způsobené závislostí na milované osobě, nebo na druhé straně jde o strach z neschopnosti nést závazek, který ta závislost druhého způsobuje. V obou případech jde o proces, který zamilovanost snadno proměňuje až na nenávist. Každý z partnerů může uvidět nakonec toho druhého jako zdroj problému, od kterého se snaží odpoutat. Připoutanost zamilovaných k druhé osobě je příčinou nevyhnutelného zklamání. Pronásledování je lpěním a vytváří pouta, ve kterých lidská láska umírá. Útěk je uzavřeností ze strachu a vytváří sevření, ve kterém se lidská láska udusí. Lidská zamilovanost zpravidla umírá na absenci svobody, a v těchto podmínkách nemůže přirozeně vyrůst ve vyšší druh nepodmíněné lásky. Jedinou cestou jak najít opravdovou, vyšší lásku, je ustát to trápení způsobené touhou po lásce, bez lpění, bez útěku, bez prvoplánové reaktivity, vědomě. V čase a prostoru ticha. Setrvat v prostoru mezi láskou a strachem s vědomím, že ten oheň ducha, je ohněm transformace. Dokud to bolí, duch roste. Potřebuje čas, aby shořelo vše hořlavé a zůstaly jen vzácné drahokamy.

Nenávist

Druhá polarita lidské zkušenosti může mít podobu opaku zamilovanosti – nenávisti. Když nenávidíme, je lhostejno, jestli oprávněně, či vlivem iluze. Hlubší podstatou nenávisti je strach. Nenáviděný člověk v nás vzbuzuje silnou averzi – emocionální reakci. I tuto zkušenost provází vysoký nárůst vnitřní energie, o kterou se postaral stres. V našich životech se často naprosto zbytečně zabýváme důvody a obhajobou své nenávisti, když ji živíme. Nesmířili jsme se svou neovládanou reakcí a tudíž i s domnělým viníkem. Pokud uvízneme na kauzální rovině, uvízneme v domněnce, že někdo je zodpovědný za to, jak se cítíme a co prožíváme a jediné, co s tím lze dělat, je změnit viníka. Výsledek bude takový, že čím více vypočítáváme viny, tím více zhoršujeme situaci. Přiléváme olej do ohně a uvízli jsme v bludném kruhu, jako pes, který štěká na svůj odraz v zrcadle.
Řešení všeho je vždy a jedině uvnitř tebe. Když se ptáš, co v tobě způsobilo tvou reaktivní odezvu, aniž bys dokázal být nad věcí. Proč nemůžeš reagovat bez emocí, věcně, s chladnou hlavou, nereaktivně? Svého nepřítele můžeš milovat tím, že nejprve uznáš jeho právo na existenci, i kdyby napadal tvůj osobní prostor. I parazit má svůj důvod proč existuje, a je jen na tobě, jestli mu dovolíš narušovat tvé hranice, nebo ne. Vždyť obrana osobních hranic je hájením Lásky, i když znamená razantní vymezení. Hájit svůj prostor a vymezení osobních hranic není nenávist, ale životní nutnost. Nejsi povinen dovolit parazitovi, aby vysál tvou energii. Avšak když porozumíš, že tě jeho útok naučil být sám sebou a hájit své hranice, odpustíš a smíříš v sobě svou nesmiřitelnost, pokud dokážeš jednat nereaktivně a vytvořit si prostor pro vědomou reakci. Alchymicky tím v sobě proměníš energii otrocké nenávisti v energii svobodné, bezpodmínečné lásky.

Trápení je příležitost k růstu

Příteli, pokud rozpoznáváš, že tvůj život je prosycen zdoláváním těžkých výzev, pak dostáváš mnoho příležitostí se rozšířit natolik, abys nakonec přijal celé spektrum odstínů duality niterným smířením a osvobodil ses z otroctví hříchu do neomezené svobody vyšší, Boží Lásky, pod jejíž vládou žádný hřích neexistuje. Neexistuje nic hříšného, ani zakázaného, stejně jako na úplném počátku, v ráji.

Dobro a zlo jsou kategorie rozdělování, které omezily vědomí a rozdělily duši, a proto trpíš a cítíš se necelistvým. Dualita je prostorem růstu vědomí, pokud tě donutila k vnitřní práci na přijetí, smíření, odevzdání a setrvávání v přítomném bytí. Pokud tě dovedla k zvnitřnění a usebrání.
Zákon, struktura, řád, či forma, jsou doménou mužsky orientovaného světa zákazů a příkazů. Poskytují ukotvení, ale když vládnou na úkor ženského pólu, zabraňují v růstu ducha. Dokud se plně neotevřeš intuici, abstrakci, citu, či bytí mimo myšlení, nenajdeš celistvost, svobodu, ani Lásku. Pokud tyto dva póly duality přijmeš bez odporu, budou uvnitř tebe existovat v harmonii, staneš se celistvým, svobodným a Boží Láska se tě zmocní.

Odlož zátěž

Pokud nevědomě utíkáme před tím, co se nás snaží změnit, trpíme. Kristovské energetické kódy zaplavují planetu jako sluneční paprsky a mění naše vědomí. Probouzíme se unavení, nemáme sílu žít všední život, ocitáme se ve vzduchoprázdnu nicoty a prázdnoty duše, kterou prožíváme při duchovním přerodu. Dostáváme prostor k vyššímu uvědomění, na které potřebujeme osobní prostor i čas. Není jednoduché odhalit, co blokuje tvou energii. Stejně jako není snadné odložit staré brýle, které ani nevíš, že máš ještě pořád nasazené.
Problémem stagnace není duchovní technika, kterou sis ještě neosvojil, ani nenavšívený retreat a guru, kterého sis ještě neposlechl. Samotné vrstvení znalostí neosvobozuje. Druhou stránkou mince poznání je klíčová schopnost zbavit se toho, co tě doposud brzdilo. Vzorce ztuhlosti. Osvobodit se tam, kde stagnuješ.
Přijmout i nepřijatelné. Přijmout i to, že nedokážu přijmout. Přijmout celou svou nedokonalost, jaká je právě tady a teď, bez hodnocení, protože jen tak se stanu dokonale pravdivým, což představuje dokonalost existenciální, nikoliv jen morální, jak sis představoval dříve.
Jakmile okovy omezení spadnou, je to jako zamilování. Zjistíš, že jsi božský a že jsi Láskou, stejně jako jsou všichni lidé. Akorát, že navrstvené vzorce strachu je významně omezily. A to je důvod, proč budeš nakonec milovat i své nepřátele. Existuje nepřeberná spousta omezujících přesvědčení, které fungují jako energetický blok duše. Například:

Co tě osvobodí?

Všechna omezující přesvědčení vyplývají ze zákona, struktury, řádu a tradic většinové společnosti. Nasákli jsme je jako houba bez vědomí, že ty vzorce nepatří nám. Přejali jsme je od většiny. Avšak zákony společenské i morální, nemají moc osvobodit duši. Dokonce ani ty biblické! Zákony zjevují přestupek, ale osvobozuje dokonalé nalezení vlastní identity v duchu – nalezení pravé individuality. Svoboda ducha není o tom, že se naučíme jak být hodnějšími, závislejšími, úslužnějšími, kajícnějšími, ani výkonnějšími. Boží Duch nás vede stát se autentičtějšími individualitami, prožívající sebe sama odděleně od příběhu, hodnocení, posuzování, výkonu atd. Jungův pojem individuace je stávání se sebou samým do morku kostí. A k tomu je třeba vědomě se zbavit okovů otroctví. I těch, které nám dříve byly užitečné k rozlišení dobrého a zlého. Skutečná svoboda Božích dětí je až za sférou oddělování dobrého a zlého. Na cestě tě provází Boží Duch, kterému se musíš nejprve cele odevzdat.

Setrvej s tím vědomě, bez popírání, bez útěku a prožij to, co má nad tebou moc s plným vědomím. Vezmeš tomu moc, aby tě to nadále ovládalo. Síla tvého vědomí to rozpustí. Zažiješ reset nervové soustavy, která přestane reaktivně blokovat tvou životní sílu.
Vše, co se ti nepodařilo potlačit, čeho se bojíš, před čím utíkáš, co odmítáš a vytěsňuješ, to tě ovládá. Je tvou závislostí a kořenem ďábla. Bude tě to navštěvovat tak dlouho, dokud se tomu vědomě nepostavíš, abys znovu prožil/a svůj vztah k tomu, co odmítáš. Vědomým přístupem změníš energii toho, co tě tak dlouho pronásledovalo. Uvolníš neprožitý náboj energie a to tě osvobodí. Jsme napodobiteli Krista v cestě k dokonalosti.